Jaká zvířata žijí v temné jehličnaté tajze?
Entomologický komplex temné jehličnaté tajgy je omezen na smrkové-jedlové lesy, které tvoří samostatný vegetační pás v jižním Sikhote-Alin v nadmořské výšce 700-750 – 1200-1500 m n. m. a v severním Sikhote-Alin zabírají většinu údolí a dominují až k vrcholkům povodí (Kolesnikov, 1968). Závažnost klimatických podmínek a špatné botanické složení smrkových lesů určuje relativní chudobu entomofauny, která je doprovází. Ale v různých částech rozsáhlé škály smrkových lesů se vzhledem k heterogenitě jejich floristického složení a klimatických znaků liší životní podmínky a druhové složení entomologického komplexu. Ve smrkových lesích severního Sikhote-Alin tvoří hlavní jádro entomologického komplexu převážně boreální druhy, rozšířené v zóně tajgy Eurasie. Zpravidla se jedná o druhy troficky vázané na jehličnaté nebo listnaté dřeviny charakteristické pro zónu tajgy. Nejcharakterističtější jsou: z lepidoptera – Lymantria monacha L., Calliteara abietis Den., Comibaena amoenaria, z brouků – Monochamus urussovi Fisch., M. sutor L., Hylurgops glabratus Zett., Pissodes notatus F. aj. Endemismus of the endemism of the Monochamus urussovi Fisch. fauna Okhotsk je vyslovována slabě (pouze několik druhů lze podmíněně klasifikovat jako endemické), což naznačuje relativní mládí této fauny. V jižním Sikhote-Alin, kde je temná jehličnatá tajga zastoupena tzv. nemorálními smrkovými lesy, na jejichž vzniku se podílí i mnoho širokolistých druhů z nižších vegetačních pásem, je uvažovaný hmyzí komplex výrazně obohacen o hmyz amurské fauny smíšených lesů. Entomofauna smrkových lesů je navíc v těchto podmínkách doplňována stěhovavými druhy, které sem náhodně přilétají z údolí (unášeny větrem), nebo přilétají hledat další potravu na zde kvetoucích forbínách (Chistyakov, 1975a).
Smrko-jedlové lesy, které zabírají těžko dostupné a řídce osídlené oblasti regionu, však zaznamenaly silné dopady těžby dřeva a požárů a v současnosti jsou jejich cenózy silně narušeny, zejména v severním Primorye. V místě temné jehličnaté tajgy, která se po požárech zmenšila, probíhá vývoj sukcese především 3 směry: na horských plošinách a mírných svazích se vyvíjejí modřínové lesy, na vyrovnaných svazích se objevují osikové lesy a strmější svahy porůstají lesy břízy bílé ( Kurentsov, 1971). Druhové složení entomofauny, která je doprovází, v závislosti na stáří výsadeb podléhá významným kvalitativním i kvantitativním výkyvům (Chistyakov, 1975b), což vede k řadě přechodů od vlastní fauny Okhotsk k obecné boreální tajze.
V řídkých modřínových lesích nacházejí vhodné podmínky pro svůj vývoj světlomilné a převážně eurytopní druhy, troficky vázané na modříny (Melanophila cyanea F., M. guttulata Gebl., Trachypteris acuminata De Geer) nebo křovinaté porosty modřínových klisen. Výsledkem je, že v oblasti fauny Okhotsk vzniká ekologicky jasně izolovaný entomokomplex, který představuje angarskou faunu lehké jehličnaté tajgy.
Do dočasných biotopů břízy bělokoré a osikových lesů proniká komplex boreálních polyfágů obecné tajgy a úzkých oligofágů, troficky vázaných na tyto drobnolisté druhy. Doplňuje je polyfágní eurytopní hmyz amurské fauny, pronikající do těchto cenóz z podložních vegetačních pásů. Výsledkem je, že v těchto dočasných cenózách vzniká heterogenní komplex reprezentovaný boeurasijskou tajgou a východoasijskými nemorálními prvky.
Nemorální smrkové lesy na jihu Sikhote-Alin byly nejméně zasaženy těžbou dřeva a požáry a zachovaly si všechny hlavní prvky své entomofauny. Právě zde, v přechodném pásu cedrovo-smrkových lesů, se zachovala řada unikátních reliktních zástupců fauny Primorye: Cryptocercus relictus Bey-Bienko (obr. 3), Grylloblatida djakonovi Bey-Bienko, G. d. . kurentzovi Pravd. et Storozh., Nebria djakonovi Sem. et Zn., N. ochotica R. Sahlb atd.
