Je možné zalévat orchidej kyselinou boritou?

Kolik neudržovaných nebo dokonce jednoduše opuštěných pokojových rostlin žije v našich bytech a různých institucích! Jak jim mohu pomoci? Jak si doma vytvořit alespoň malou zelenou oázu? Kandidát zemědělských věd A. Tarabrin, v nedávné minulosti docent Moskevské státní lesnické univerzity, autor učebnic a mnoha dalších populárních publikací o botanice, dlouholetý obdivovatel metody slavného amerického zelináře Jacoba Mittlaidera (viz. „Science and Life“ č. 4, 1992 a č. 6, 1993), se pokusili použít živnou směs určenou pro zahradní plodiny k pěstování pokojových květin a dosáhli dobrých výsledků. O své postřehy se dělí se čtenáři časopisu.

Jakákoli pokojová rostlina znovu ovládá a obývá „území“, které jí bylo přiděleno, a snaží se co nejrychleji a s co nejmenšími ztrátami přizpůsobit novým podmínkám. Naším úkolem je s tím květině pomoci.

Kaktus divoce a bohatě kvetl.

Jak víte, základem metody D. Mittlidera jsou dvě směsi živin: č. 1 a č. 2. Směs č. 1 se skládá převážně z vápníku (vápno, křída, dolomit), který je ve vodě špatně rozpustný, je obtížné použít tuto směs pro pokojové rostliny. Jak se však ukázalo, ke krmení květin zcela postačí použít směs č. 2. Musí se ale připravovat a používat velmi opatrně, při dodržení velmi specifických podmínek.

Směs č. 2 připravíme následovně. Vezměte 450 gramů (dvě a půl sklenice) síranu hořečnatého a dobře jej rozdrťte – obvykle tvoří hrudky. Poté přidejte 10 gramů (jedna zarovnaná polévková lžíce) kyseliny borité nebo boraxu (nejlépe kyseliny borité) a 10 gramů (jedna zarovnaná čajová lžička) kyseliny molybdenové nebo molybdenanu amonného a vše dobře promíchejte. Poté vezměte 3 kilogramy komplexního hnojiva „Azofoska“ nebo stejné množství komplexního hnojiva „Nitroammofoska“. Do tohoto hnojiva přidejte připravenou směs a vše znovu dobře promíchejte.

Pro krmení rostlin nalijte až polovinu objemu usazené ohřáté vody do litrové skleněné nádoby, vhoďte jednu čajovou lžičku vrchní částí směsi č. 2 a míchejte, dokud se úplně nerozpustí. Poté přidejte vodu nahoru a zalijte 8-10 pokojových rostlin výsledným roztokem při pokojové teplotě. V období od října do března se krmí jednou měsíčně a od dubna do září – dvakrát, pokaždé zaznamenají datum dalšího krmení a sledují stav rostlin.

Úspěch krmení pokojových rostlin živnou směsí č. 2 závisí především na množství světla. Rostliny by měly být umístěny na parapetu nebo v extrémních případech v blízkosti okna. Pokud se rostliny bez krmení nějak smíří s nedostatkem světla, pak po krmení budou potřebovat mnohem více světla, jinak nebude stačit zpracovat výživné soli, především dusík, na neškodné aminokyseliny a bílkoviny a proces může být zpožděn ve fázi toxických dusičnanů, kterými trpí jak zelenina, tak jakékoli jiné rostliny, včetně pokojových rostlin.

Druhý bod, na kterém závisí úspěch: neustálý přístup kyslíku ke kořenům rostlin. Nejlepšími nádobami pro pěstování rostlin pomocí tohoto typu hnojiva jsou proto plastové „copánky“ nebo kulaté plastové nádoby, do kterých je třeba vyvrtat více půlcentimetrových otvorů. Mnohem hůře jsou na tom hliněné hrnce, zejména glazované, zcela nevhodné je porcelánové nádobí. Rostliny v nich jistě zahynou, jak se málem stalo u našich muškátů. Jakmile byla přesazena do „proutí“, ožila.

Mimochodem, jistým příznakem nedostatku kyslíku ke kořenům rostlin je vzhled nejprve žlutých a poté popelavě šedých okrajů podél okrajů listů.

Velmi důležitá je také včasná zálivka rostlin. Květiny pravidelně zalévejte, ale snažte se je nepřelévat ani přesušit. Zalévání se střídá: jednou shora, jednou zdola, z pánve.

Pokojové rostliny opravdu milují teplou sprchu, kdy se z listů smývá prach a obnažují se na nich drobné dírky – průduchy. V létě, pokud je to možné, je dobré vynést květiny do teplého deště.

Při správné péči a pozornosti se rostliny krmené směsí č. 2 liší od ostatních květin bujným růstem, tmavě zeleným olistěním, hladkým a lesklým.

Obvykle aspidistra, která nikdy nekvete, po přihnojení i v zimě vyvrhla shluk velkých zářivě bílých, voňavých květů, podle zkušených zahradníků jde o bezprecedentní případ. Kaktus vykvetl v roce 1998 třikrát: v červnu, červenci a říjnu vytvořil tři vonné květy, každý o velikosti dlaně, což je také neobvyklé. Jeho žebrovaný kmen se rychle pokryl roztomilými pichlavými kuličkami. Dětské míčky brzy narostly do velikosti pěsti a začaly se navzájem „cpat“, takže musely sedět.

Na aloe (agáve) se objevily velké, tučné listy, připomínající chapadla chobotnice. Rostlina začala růst tak rychle, že jsme ji sotva stihli rozdělit. Chlorophytum tvořilo spoustu visících tenkých stonků se svazky listů; nyní tato rostlina připomíná „zelený vodopád“. Pelargónie (pelargonium) vyrostla o více než jeden a půl metru, její listy se zvětšily dvakrát až třikrát více než obvykle a kvete téměř nepřetržitě.

S kyticí chryzantém, kterou jsme dostali v listopadu 1997, se stal malý „zázrak“. Hrst zeminy jsme hodili do půllitrové kartonové nádoby s mokrým mechem na dně, ve kterém kytice stála a nakrmili směsí č. 2. A rostliny jsou stále, a je to již druhým rokem, nejen že ne vyblednou, ale také zakořenily. Vyrostly tak, že potřebovaly větší nádobí. A dodnes nás chryzantémy potěší tuctem dvojitých zářivě bílých květů.

Hodně štěstí všem, kteří chtějí náš experiment zopakovat – věřte mi, stojí to za to.