Národní oděvy – Referenční informace – Cestování a turistika.

Abstrakt vědeckého článku o filozofii, etice, religionistice, autor vědecké práce — Bocharova I. A.

Článek poskytuje informace o nošení muslimského oblečení. Zkoumá roli oblečení při utváření vzhledu člověka a také ukazuje důležitou roli oděvu v barevné symbolice islámu.

Podobná témata vědeckých prací z oblasti filozofie, etiky, religionistiky, autor vědecké práce — Bocharova I. A.

Móda a etnicko-náboženské tradice: specifika vzájemného ovlivňování1
Vášeň pro hidžáb v kontextu muslimské identity
Symbolika barev a barevných preferencí v muslimském kroji (na příkladu Tádžikistánu)
Městské ženy v hidžábu. Nový fenomén v Kazachstánu?
Trh islámského zboží a služeb v Dagestánu: Spotřební praktiky a veřejné diskuse
i Nemůžete najít, co potřebujete? Vyzkoušejte službu výběru literatury.

Text vědecké práce na téma „Hidžáb jako prvek muslimského oděvu“

Hidžáb jako prvek muslimského oblečení I.A. Bocharova

Článek poskytuje informace o nošení muslimského oblečení. Zkoumá roli oblečení při utváření vzhledu člověka a také ukazuje důležitou roli oděvu v barevné symbolice islámu.

Klíčová slova: hidžáb, muslimská kultura, khimar, čádor, islámské symboly.

Článek představuje informace o muslimském oděvu a zkoumá jeho roli při utváření a formování vzhledu člověka. Článek také poukazuje na důležitou roli oděvu v barevné symbolice islámu.

Klíčová slova: hidžáb, muslimská kultura, himar, jašmak, islámská symbolika.

Oděv muslimských žen je tradičně spojován s hidžábem. Hidžáb znamená oblečení pro muslimské ženy, někdy se hidžábem nazývá pouze šátek na hlavu. V poslední době se stalo módním nosit šátky a peleríny. Změny ve veřejném vkusu jsou někdy nepředvídatelné. V té či oné zemi ženy protestují, když jim je nošení hidžábu zakázáno. Některé považují takové zákazy za porušení ženských a lidských práv a kolem této problematiky zuří politické debaty. Pokud se odvoláte na „Příručku muslimské ženy“, je tam napsáno, že nošení hidžábu je jedním z důležitých aspektů života muslimské ženy. Je třeba poznamenat, že hidžáb je mnohem víc než jen oblečení. Budeme hovořit o „vnějším“ hidžábu (oblečení), ale je nutné mít na paměti, že existuje i „vnitřní“ hidžáb – chování, způsob držení se. Aby bylo oblečení považováno za islámské, musí být splněny následující podmínky:

Oděv by měl zakrývat celou hlavu a tělo, s výjimkou obličeje a rukou. To znamená, že by měl být zakrytý krk, předloktí, uši a náušnice vložené do uší. Některé školy islámského práva říkají, že chodidla mohou zůstat odhalená, ale obecný názor je, že nohy by měly být zakryté. Samotný oděv by neměl sloužit jako ozdoba, která by přitahovala pozornost mužů. To znamená vyhýbat se jasným barvám, třpytivým šperkům a látkám s vetkávanými lesklými nitěmi. (Tyto se mohou nosit doma a tato omezení se vztahují pouze na oblečení, které žena nosí, když jde ven nebo v přítomnosti muže, který není jedním z jejích blízkých příbuzných (mahramů), se kterým je jí zakázáno se vdát.)

Oblečení by mělo být dostatečně přiléhavé, aby zakrylo barvu pleti: průhledné nebo transparentní látky jsou nepřijatelné.

ISLÁMSKÉ STUDIUM. 2010. Č. 2

dostatečně volné, aby skrylo kontury těla: přiléhavé, přiléhavé oblečení, které zdůrazňuje jeho tvar, je nepřijatelné. Oblečení by nemělo vonět parfémem. Oblečení muslimských žen by se nemělo podobat pánskému obleku. Kalhoty by měly být pouze dámského střihu. Je nežádoucí, aby vás oblečení odlišovalo od davu. Nemělo by být příliš světlých a zářivých barev ani okázalého střihu, který by na vás nutně přitahoval pozornost. Ze stejného důvodu někteří muslimové doporučují, aby se muslimské ženy vyhýbaly příliš „exotickým“ typům muslimského oblečení, jako jsou arabské abáje nebo íránský čador (druhy svrchního oděvu). Je lepší volit moderní varianty oblečení přizpůsobené muslimskému stylu, například oblek sestávající z dlouhé rovné bundy a dlouhé rovné sukně. Výběr oblečení do značné míry závisí na individualitě každé ženy, jejím vědomí, ale při výběru hidžábu byste měli vzít v úvahu faktory, jako je klima země, povolání a místo výkonu práce. Koneckonců, co je v zemích arabského východu vhodné pro ženu, která vede domácnost nebo pracuje doma, kde je obklopena četnými členy domácnosti, není vhodné v hornatém Dagestánu pro ženu v domácnosti, která má kromě rodiny i práci mimo domov.

Oděvy muslimských žen by se měly lišit od oděvů nemuslimských žen. Jednou z hlavních funkcí hidžábu je ukázat, že žena, která ho nosí, je muslimka. Zejména by se nemělo nosit oblečení, které napodobuje národní kroje jiných národů. Výrazným příkladem takových trendů, které jsou pro islám zcela nepřijatelné, je móda šatů v indickém stylu, která se rozšířila mezi některými muslimskými ženami v Asii. Nemělo by se jednat o oblečení, které demonstruje ješitnost své majitelky, tj. okázalé, pokryté drahými kameny, s propletenými zlatými nebo stříbrnými nitěmi atd. Ženy, které žily v době Proroka, si při odchodu z domu obvykle oblékaly džilbáb (plášť, svrchní oděv) a khimar (zábal hlavy). Postupem času se v různých částech muslimského světa objevily a rozšířily různé druhy svrchního oděvu žen, jako například abáje v arabských zemích, čádor v Íránu, burka v Pákistánu, čádor v Dagestánu atd. Ne všechny jsou vhodné pro klimatické podmínky jiných zemí, ale v každé zemi lze nosit podobné oblečení. K tomu si můžete vybrat dlouhý plášť nebo kabát vhodného střihu, střihu, barvy a na mnoha místech v zemi si také můžete koupit nebo ušít oblečení zvané džilbáb – volné, připomínající plášť, známý všem muslimům.

Je třeba říci, že dupatta (fóliová pokrývka hlavy, která se často prodává se šalvárem) není vhodná jako hidžáb; nasazení téměř průhledné dupatty na hlavu s dlouhými vlasy vykukujícími zespodu problém neřeší. Dupattu je třeba jednou nebo dvakrát přeložit, dokud nebude průhledná, a poté si ji nasadit tak, aby byly zakryty všechny vlasy. Pokud to není možné, je lepší k tomuto účelu použít jiný šátek nebo plášť. Pokud ano

ISLÁMSKÉ STUDIUM. 2010. Č. 2

Pokud jste milovníkem módy, bude vás zajímat, že šátky v arabském stylu jsou v dnešní době velmi populární – ženy je nosí společně se shalwar khamiz.

Mezi učenci probíhá debata o tom, do jaké míry by si žena měla zakrývat tělo. Někteří z nich (zejména zástupci šafíjské a hanbalíjské školy) se domnívají, že je nutné zakrývat si také obličej a ruce. Podle malikíjského madhhabu je celé tělo kromě obličeje a rukou awrat (to, co by mělo být skryto). Stejný názor zastávají i zástupci hanefíjské školy. Učenci této školy z pozdějšího období navíc povolovali nezakrývat si ani nohy. Jiní učenci s nimi však nesouhlasili a tento názor uznávali za neopodstatněný, protože není podložen žádnými zdroji. Z toho lze usoudit, že primárním úkolem, který hidžáb řeší, je úplné zakrytí těla oděvem, s výjimkou rukou a obličeje. Je zcela zřejmé, že všechny vlasy, krk a paže (kromě rukou) musí být zakryté.

Někteří lidé, muslimové i nemuslimové, si mohou myslet, že nošení hidžábu brání ženám vykonávat určité druhy práce. To není pravda. Je vhodné připomenout si argumenty proti školačkám, které chtěly nosit hidžáb. Jedním z nich bylo, že šátky údajně vytvářely nebezpečí požáru při práci v chemické laboratoři. Šátek se ale dá snadno zastrčit za krk halenky nebo svetru. Někteří si kladou otázku: je vůbec možné být právničkou, lékařkou, administrátorkou, novinářkou atd., když máte na sobě „dlouhé splývavé oblečení“? Šaty připomínající květinový stan budou samozřejmě v obchodní části města vypadat nepatřičně. V hidžábu však můžete vypadat jako podnikatelka. Pokud máte jehlu a nit, můžete si většinu stylů oblečení přizpůsobit pro sebe nebo najít krejčího, který vám ten či onen styl upraví. Stačí si jednoduše koupit šaty o několik čísel větší – budou volné a dostatečně dlouhé, aby vypadaly jako hidžáb. Pokud je žena nízkého vzrůstu a v módě jsou dlouhé šaty a sukně, pak se problém vyřeší. Ženy průměrné výšky si mohou koupit oblečení určené pro vysoké osoby. Vyšší ženy si mohou vybrat outfity samy ve specializovaných prodejnách. S minimálním úsilím si tak můžete pořídit praktický oblek, který vám umožní vykonávat jakoukoli práci a zároveň splňuje všechny islámské požadavky. Je třeba poznamenat, že v minulosti byly dívčí šaty přiléhavé a ženy nosily velmi volné šaty. Měly nízký živůtek – do kyčelního kloubu, dlouhé rukávy (o dlaň delší než paže), široké průramky – do pasu [1].

Nošení hidžábu ve skutečnosti nepředstavuje žádný zvláštní problém. Kde a jak takové oblečení koupit je popsáno výše. V dnešní době lze ženy nosící hidžáb najít na ulicích, v obchodech i v.

ISLÁMSKÉ STUDIUM. 2010. Č. 2

v kancelářích firem, v televizi atd. To už není tak překvapivé, jako tomu bylo řekněme před deseti lety.

Koncept barevné škály byl vyvinut ve starověku. Informace vstupující do lidského mozku zrakem jsou vnímány nejen ve formě předmětů, ale také ve formě barev. Pocit barvy je subjektivní pocit, odraz skutečného života. Barva tradičních oděvních materiálů je do značné míry ovlivněna přírodními a klimatickými faktory, které jsou pak fixovány pomocí tradic nebo zákazů (tabu). Vícebarevné kameny a drahokamy Uralu se od pradávna používají jako dekorace. Barvy materiálů tradičního oděvu národů Dagestánu jsou v souladu s rozmanitostí původní přírody, nádhernou krajinou – lesy, jezera horské části regionu, vzpourou barev spojenou se změnou ročních období. Výběr barev materiálů byl také ovlivněn dostupností a levností některých místních rostlinných a minerálních barviv.

Například v islámských zemích je barevná symbolika extrémně běžná. Polysémantické barevné symboly se formovaly pod vlivem Starověkého Východu i Západu. Zároveň je v barevné symbolice islámu mnoho originálního. Zákaz zobrazování lidí, zvířat atd. v islámu přispěl k tomu, že se barva stala jedním z hlavních výrazových prostředků. Barevné ornamenty, vzory koberců představují systém barevných symbolů odrážejících muslimské představy o pozemském i nebeském životě. V Koránu jsou světlo, stejně jako nejsvětlejší a nejjasnější barvy, symboly dobra, božského principu, ale stejně jako v křesťanství nejsou ztotožňovány s Bohem. Bílá vyjadřuje čistotu a duchovnost. Ve sporu mezi otrokyněmi z knihy „Tisíc a jedna noc“ je bílá nazývána „nejlepší z barev“. Zlatá (žlutá) symbolizuje slávu, úspěch, bohatství, triumf atd. Byla považována za léčivou barvu (Omar Khayyam), ale žlutá měla i negativní významy, zejména byla symbolem žaludečních onemocnění. Červená pro muslimy nemá tak ambivalentní význam jako v jiných kulturách. Tato barva byla považována za posvátnou, magickou, s velkou „vitální silou“. Proto byly ceněny červené drahokamy – rubíny atd. Věřilo se, že svému majiteli dávají sílu, energii, nebojácnost. Symbolizovala také vášeň lásky. Víra ve „velkou sílu červené“ byla tak silná, že se považovalo za nejlepší neukazovat červené kameny malým dětem, stejně jako zvířatům, která by mohly vyděsit nebo rozrušit. „Červené symboly“ byly rozšířené v muslimské poezii, například červená růže znamenala vášnivou lásku [2, s. 68]. Zelená byla považována za uctívanou a „posvátnou“ (zelený prapor Proroka). Zelená symbolizovala oázu, přírodu, život, odpočinek. Zelené kameny přinášely vitalitu, štěstí a blahobyt v podnikání. Podle A.E. Fersmana [3, s. 54] byly zelené drahokamy muslimy milovány více než cokoli jiného. Modrá a fialová (barvy stínu), stejně jako u křesťanů, byly ceněny pro svůj transcendentální, mystický charakter. Modrá a

ISLÁMSKÉ STUDIUM. 2010. Č. 2

fialová – barva mystického rozjímání, spojení s božskou podstatou. Fialová měla také význam klamu pozemského života, fata morgany. Velmi významným rysem islámské barevné symboliky byl ne tak negativní charakter černé. Noc, tma, stín doplňovaly světlo. Posvátný kámen chrámu Kaaba je černý. Černá je barvou země. Byla také barvou oděvů a praporce abbásovských chalífů. Zároveň se s černou spojují negativní jevy: špína, hřích, zlé skutky. Převládání pozitivního postoje k čistým, světlým, zářícím barvám je jedním z rysů islámské barevné symboliky. Pokud je však barva zakalená, nečistá, „špinavá“, pak pro muslima ztrácí veškerou atraktivitu. Stejně jako ve středověké Evropě se to týká především šedé a hnědé. Jsou to barvy neštěstí a chudoby. Šedá je barvou prachu a popela, opakem jasného, barevného světa, připomínající smrtelníkům křehkost jejich existence. Existuje definice: „Oděv je součástí těla. V každodenním životě je vnějším prodloužením těla. Oděv částečně vrůstá do těla. Ve vizuálně-uměleckém řádu je oděv fenoménem těla a sám o sobě svými liniemi a plochami odhaluje strukturu těla“ [4, s. 23].

Tradiční lidový kroj je tedy historicky utvářeným produktem národní kultury, spojeným se způsobem života, zvyky, klimatickými podmínkami, historickými událostmi a zejména – s vnějším vzhledem člověka. Tradiční ženský kroj zdůrazňuje siluetu. Pokud je oblečení dostatečně široké, obrysy ženského těla budou skryty. Takový soubor je nutně doplněn čelenkou a copem (copy) značné délky. Kroj lze tedy nazvat znakovým systémem nebo jazykem kultury, kde dochází k akumulaci, textovému ztvárnění a přenosu kulturních informací. Jazyk kroje spolu s ústní řečí rozšiřoval rozsah znalostí a představ společnosti a sloužil k přenosu informací budoucím generacím. V tradičním lidovém kroji, stejně jako v symbolicko-znakovém systému, je zašifrována životní zkušenost mnoha generací.

1. Svatební zvyky a manželství národů Dagestánu v 1986. – na počátku XNUMX. století: Sbírka článků. – Machačkala, XNUMX.

2. Kostým Gadzhieva S. Dagestán. – M., 2001.

3. Mironova L.N. Symbolika barev v náboženství. – M., 1984.

4. Fersman A.E. Symbolika barev. – M., 1975.

5. Beshtser V.N. Lidové oděvy. – M., 2004.

ISLÁMSKÉ STUDIUM. 2010. Č. 2

Většina mužů nosí tradiční oděv, který se skládá z dlouhé košile, ve Spojených arabských emirátech nazývané dishdasha, nebo méně běžně gandura. Obvykle je bílá, ale na venkově, stejně jako ve městě během zimních měsíců, se můžete setkat i s modrou, černou a hnědou dišdášou. Pocta modernosti, dishdasha má nyní límec a kapsy, které jsou nám známé. Když se podíváte pozorně, můžete vidět, že obyvatelé města mají „kravatu“ – šňůru, která může mít různé tvary a nazývá se tarbusha. Šátek, gutra, je obvykle bílý. V zimě může být ze silnějšího materiálu s přídavkem vlny a s červeným vzorem. Igal, který ho drží na hlavě, který vypadá jako tlustá šňůra, se podle legendy vrací k provazu, kterým si beduín v noci svázal velbloudy, a přes den ho sroloval a nechal na hlavě. Obyvatelé Spojených arabských emirátů mají často dvě tenké černé šňůry visící z igaly pro větší krásu. Konce gutry lze použít k zakrytí spodní části obličeje, chránit se před pískem nebo chladem, nebo je lze vyhodit a zastrčit pod igal, čímž vznikne něco jako turban, aby nepřekážely. Pod gu-tra se nosí krajková čepice zvaná gakhfiya.

Pokud narazíte na tradičnější dishdašu – bez moderního límce a kapes, užšího střihu a snad i jiné barvy než všechny výše uvedené, pak se díváte na obyvatele sousedního státu – sultanátu Omán. Ománce však snadno poznáte především podle turbanu, který nosí místo šátku. Turban je složitě zatočený, obvykle pestře zbarvený a s výšivkou podél okraje.

Široký plášť přes dišdašu (obvykle černý), připomínající plášť nebo burku, vyšívaný podél okraje zlatým nebo stříbrným prýmkem, se nazývá bisht. Materiál a kvalita kdysi závisely na společenském postavení majitele. Bisht se nosí při zvláštních příležitostech a na svatbách. Dobrý ručně vyšívaný bisht není levný. Tradičním oděvem, který žena nosí na veřejnosti, jsou dlouhé černé šaty zvané abája. Pobřežní ženy nosí abáje vyrobené z lehké látky (hedvábí, satén), zatímco beduínské ženy nosí silnější, hrubší látku. Pod abájou mohou být tradiční arabské oděvy, například tradiční barevné šaty (gandura), zdobené výšivkou (howar – ze zlatých a stříbrných nití nebo tali – z barevných a stříbrných nití), nebo mohou být nejdražší modely z Paříže nebo Milána. Shalwar kameez (siruál) se nosí pod gandura. Hlava ženy mimo domov je zakryta černým šátkem nebo šálou (shelia) a její tvář může být skryta pod tenkým černým gázovým závojem (gišua), který vám umožňuje vidět vás, ale neumožňuje vám vidět to, co je pod ním. Další varianta je možná, když je spodní část obličeje zakryta šátkem a „odhalené“ jsou pouze oči. Ve venkovských oblastech a mezi staršími ženami se nacházejí polomasky (byrga) vyrobené z látky, které zakrývají většinu obličeje. Arabky v evropském oblečení s odhalenou hlavou přišly do Dubaje nejspíš z jiné arabské země.

Na viditelné části těla se používá make-up: kohl – černá barva používaná k lemování očí a henna (henna) – přírodní barvivo z listů malého stromu Lawsonia, červenožluté nebo tmavší barvy, se kterým jsou vyobrazeny složité vzory, které vydrží 2-4 týdny.

Vzory, které aplikuje na pokožku rukou a nohou, znamenají pro Arabku zhruba totéž, co make-up pro Evropanku: je to prostředek, jak se ozdobit, vytvořit jí slavnostní atmosféru. Ale kdysi dávno pevná vrstva henny (arabsky henna) na rukou beduínské ženy jednoduše chránila její pokožku před hořícím pískem. Vzory henny se aplikují u příležitosti svatby (vaší nebo příbuzných), narození dítěte nebo jiného velkého svátku. Žena se zdobí složitým vzorem složitě propletených květin pro návrat svého manžela, který je delší dobu mimo domov, nebo to může udělat bez zvláštního důvodu – jen z dobré nálady. Techniky aplikace henny v četných salonech, které se nedávno otevřely v Dubaji, jsou stále sofistikovanější. Mladé dívky milují dělat vzory kravat na dlaních a zápěstích – připomínají módní tetování. Pro turisty jsou takové vzory tím nejlepším a nejexotičtějším suvenýrem z daleké arabské země, živou ilustrací příběhu o výletu. Tradiční šperky, které nosí místní ženy, můžete vidět v Dubajském muzeu (viz Muzea).