Pavel Ostrovský – Telegram

Přihlásit se k odběru
Právě jsi vložil špatný odkaz do hlavní úpravy, oprav ho hned, než vyprší čas na úpravy.

#3 2017-02-21 23:14:06

Anon

Re: Různé rozvody

Skvělé, těším se na pokračování!

Tvoje první odkazy jsou nefunkční, anonymu!

Отредактировано (2017-02-21 23:14:38)

#4 2017-02-22 01:44:48

Anon

Re: Různé rozvody

Přihlašuji se k odběru vlákna. Autor: Shy, srdíčka tobě!

#5 2017-02-22 08:22:35

Anon

Re: Různé rozvody

#6 2017-02-22 09:04:51

Anon

Re: Různé rozvody

Promiňte, lidi, včera jsem musel naléhavě opustit internet.
Teď padnu k nohám administrátorům, aby mohli chyby opravit.

S pitím přestanu později.

Отредактировано (2017-02-22 09:14:42)

#7 2017-02-22 10:47:11

Anon

Re: Různé rozvody

#8 2017-02-22 12:44:42

Anon

Re: Různé rozvody

Ten-ta-kli! Čekám na chapadla!

#9 2017-02-22 13:13:37

Anon

Re: Různé rozvody

Ten-ta-kli! Čekám na chapadla!

#10 2017-02-22 15:17:23

Anon

Re: Různé rozvody

Čekám na Stydlivost a společnost.

#11 2017-02-22 15:22:01

Anon

Re: Různé rozvody

První tři odkazy v záhlaví nefungují.

#12 2017-02-22 17:53:29

Anon

Re: Různé rozvody

Alternativní historie rodiny Bareboneů.
Vyprávěno Stydlivostí během večerních setkání s čajem a buchtami
O Bartholomewovi Bareboneovi si můžete přečíst zde
http://ru.harrypotter.wikia.com/wiki/%D … 1%83%D0%BD

Ne, já věděl, že to máš všechno. Jen se podívej na svého Percivala! Ale ne do té míry.
Bartoloměj, ano. Byl to on. Hlupák.
Když jsem se rozhodla odejít s Newtem, vylezla jsem na půdu a prohrabala se v sutinách.
Dokumenty jsou potřeba, že? Jsou! A Mary-Lou má na tohle všechno jen jednu odpověď: dej tyhle mizerné papíry do krabice a z dohledu.
Zase se třeseš. Rád bych se tě na něco vyslýchal, ty podivíne, ale nemám na to chuť. Připadám si strašidelně, víš? Pokud jsi takhle dopadl.
Cože, cože? Nešeptej, nelíbí se mi to.
Mohl bys mi to říct, ale nechceš, abych tě nenáviděl? Jo. Hm.
Tak mlč. A pro jistotu si můžeš ukrást obvaz od našich Finlayů a přilepit si ho na ten svůj.
„Ach,“ usmál se. „Hezký.“ A nedělám si z tebe legraci, my dva jsme vážně hezcí. A komu se to nelíbí, ať se odvrátí.
Nuže, Bartoloměji, předku, ať odpočívá v dobrém pokoji ve svém hrobě.
Víš, vedl si deník. Říkám ti, ten rukopis. Hned je na něm vidět, že to byl pořádný psychopat.
No, posuďte sami: chodil by normální člověk lovit čarodějnice po celém světě? Když má doma ženu, dvě malé dcery a syna, miminko.
A tenhle běhal, jo. Tedy, zpočátku na všechny možné pikniky a večírky.
Byl to blbec, to si myslím. Během pobytu se ženou se stýkal s holkama.
Proč se na tebe tak díváme? No, ano, sám nejsem žádný anděl. Ale tady je ten háček, můj drahý Credence: Nemám manželku a je nepravděpodobné, že bych ji měl. A protože jsem se zamiloval. No, víš, jo. Mimochodem, neskrývám to.
No a tady je věc: když jsem si uvědomil, že tohle je konec, okamžitě jsem s pařbou přestal.
Newt co? No. „Jsi hodný kluk, někdy i zázrak, ale promluvme si, až se uklidníš.“ Takže dokazuji, že tohle je ono. Už je. Protože Newt má pravdu a nezaslouží si, aby před ním utíkali.
A náš Bartoloměj si s takovými věcmi nelámal hlavu, že ne? Myslíš, že ukradl té dívce hůlku a hned začal vyhlazovat čaroděje?
No jo, dali ti špagety na uši!
Říkám vám: vedl si deník. Ano, ne všechno se dochovalo, ale to, co se týká jeho záletů s tou čarodějnicí – velmi šťavnaté a podrobné. Dokonce mi té dívky bylo líto – bez hůlky nemohla nic dělat, takže musela. Dokud se jí ji nepodařilo vytrhnout zpět, a pak ji Bartoloměj teprve viděl.
Jo, potom se ten chlap zdál být úplně blázen. Začal všude vidět čarodějnice, všude o tom křičel, psal do nějakých novin. A oni napsali: „Dokažte to, pane, tohle není 16. století, a nazývat paní Popsovou, váženou vdovu po našem starostovi, čarodějnicí není žádná legrace, skončíte v blázinci.“
Říkám vám – zbláznil se. Proč by si jinak tenhle dopis schovával? Pravděpodobně si ho znovu přečetl, odplivl si a vymyslel, jakou hnusnou věc s těmi novináři udělá.
Co dál? No, potuloval se po tehdejších státech, neustále kázal a volal po výstavbě nového Salemu.
Hej, dlouhouši! Spíte?
„Pánové důvěryhodnosti, pánové,“ si přejí čerstvý čaj. A nějaké sušenky.
No, samozřejmě se k tomu dotáhl. Jednoho dne se objevil ve vesnici u nějakých dřevorubců a začal křičet, že jsou všichni ženatí s čarodějnicemi. Možná to byla pravda, kdo ví, ale chlapům se nelíbilo, že jim nějaký návštěvník chtěl upálit ženy.
No, no. Ti dřevorubci chytili Bartoloměje a pořádně ho zmlátili. Jen tak tak těm dřevorubcům unikl.
Když byl doma, odpočíval, léčil se a tak dále. A pak šel a oznámil, že i jeho vlastní žena je čarodějnice. A jeho dcery jsou čarodějnice, a také starší chůva paní Coleová.
Jednou v noci jsem odešel z domu, podepřel dveře polenem a zapálil je z obou stran.
Ne, nikdo neshořel. Odkud si myslíš, že se vzali Barebones?
Manželka se probudila – no, a samozřejmě začala křičet. Není tak hloupá, aby uhořela zaživa, a navíc s dětmi.
Oheň byl uhašen a Bartoloměje odvedli. Do toho samého domu, o kterém mu noviny naznačovaly.

Отредактировано (2017-02-22 17:55:00)

#13 2017-02-22 17:54:18

Anon

Re: Různé rozvody

První tři odkazy v záhlaví nefungují.

Už jsem psal administrátorům, anonym, čekáme.

#14 2017-02-22 18:08:51

Anon

Re: Různé rozvody

Alternativní historie rodiny Bareboneů.

Jeee!
Stydlivý člověk skromností nezemře. Mimochodem, měli bychom sem zahrnout i gif z vlákna VŽD.

„Jsi skvělý chlap, někdy jsi dokonce zázrak, ale pojďme si promluvit, až se uklidníš.“

Anonym, chci si přečíst, jak to doopravdy bylo, protože se zdá, že Shy má sklon si všechno řešit po svém.

#15 2017-02-22 18:13:14

Anon

Re: Různé rozvody

#16 2017-02-22 19:00:21

Anon

Re: Různé rozvody

Plachý člověk nezemře skromností

Plachý člověk má tendenci si všechno řešit po svém.

#17 2017-02-22 19:02:57

Anon

Re: Různé rozvody

Anon píše:
▼ Skrytý text ⬍

#18 2017-02-22 22:01:50

Anon

Re: Různé rozvody

Alternativní historie rodiny Bareboneů.

#19 2017-02-22 23:16:45

Anon

Re: Různé rozvody

Anonym s plachostí, jsi úžasný tvor! Prostě fantastický!

#20 2017-02-23 01:31:51

Anon

Re: Různé rozvody

#21 2017-02-23 02:07:53

Anon

Re: Různé rozvody

Dva rozhovory
Plachý je v pořádku. Graves, Plachý je Newt Scamander.

1.
Hrnek nejsilnější kávy, hromada čistých pergamenů, nabroušené pero – a Percival je připraven na epistolární práci.
Sova otevřeně zírá ze skříně.
„Myslíš, že jsi schopen letu bez mezipřistání?“ bručí Percival dobromyslně. „To je ale namyšlenost, ptáčku.“
Sova vydá krátký zvuk „aha“ a její kulaté žluté oči sledují Gravese.
„Co ve mně vidíš?“ Percival si povzdechne. „Kéž by tě Wendigo honil kvůli poště.“
Ve skutečnosti mě posedlá pozornost výra vůbec netrápí, jen si chci povídat. Téměř nic – pták se po vyslechnutí dalšího, poněkud plochého vtipu od Gravese nezadusí posměšným smíchem.
Sám ví, jaký je humorista. Proto si raději dělá legraci sám ze sebe.
Výr velký krátce zamrkaje a sáhne zobákem pod křídlo, aby si očistil peří, je to úhledný chlapík.
Percival letmo pohlédne na hromadu pergamenů na stole, ohrne nos a protáhne se.
Pracuj, Percy, pracuj. Trpělivost slečny Picqueryové není neomezená.
„Milá Serafíno!“
Není to až moc povědomé? Mohla by si to špatně vyložit.
„Vážená paní prezidentko“
I ta nejsilnější káva pálí rty a jazyk.
Percival si zamyšleně přejíždí perem po tváři.
Mám jít rovnou k věci, nebo mám v zájmu slušnosti napsat odstavec o počasí?
„Skotský sníh je úžasný, obzvlášť když ho odhazujete lopatou, která nemá kouzelnou čaru.“
Hloupý vtip, zcela v duchu Percivala.
“Jsem nucen požádat o prodloužení dovolené z důvodu. “
Veselé zaklepání na dveře – a už je tam. Credence Barebone, přezdívaný Plachý, ve své vlastní jedinečné osobě.
Dívá se na tebe zpod obočí, lstivým pohledem.
Jaká Serafina!
– Jsi skvělý chlap, Percivale. Vážně, vážně.
Velmi zajímavé.
— Dáte si kávu? Nebo rovnou k věci?
I když čert ví, jestli to Percival chce. Zase.
Ty dvě noci byly, nutno poznamenat, docela dobré, až na to, že Plachost byla někdy příliš asertivní a netrpělivá, ale to obvykle přejde, jakmile člověk získá dostatek zkušeností, a.
Přestaň. Zatlač své ego, Percy, víš kam. Nebo si najdi někoho. Stálého. Jinak skončíš jako tvůj dvojník, který si myslí, že po něm touží i ta ctihodná komoda.
„Jsi úžasná,“ opakuje Shy a usazuje se na samém okraji stolu. „Nejenže vypadáš hezky, ale jsi taky chytrá.“
Lehce neklidný pohled, dlouhé prsty nervózně poklepávající o stůl.
To je vše.
Je čas, je čas ukončit tuhle dovolenou, jinak úplně degraduješ, můj drahý Percy. Na to jsem taky myslel.
Graves se zasměje:
– Skvělé, tak skvělé. Ale.
Plachý se komicky zašklebí a poškrábe se na nose. Mlčí.
– Nebo jsem to špatně pochopil a vy jste přišel k.
– Ne, za tohle. Nejvíc.
Plachá dívka si prohrábne rukou kudrlinky.
– Jste skvělý člověk, pane Gravesi, ale musím vám říct, co se děje.
– Hej, schovává se Mary-Lou ve skříni? Jak jsem si toho nevšimla?
Vtip je to takový, ale náhlá formálnost Plaché dívky je dráždivá.
– Mluv už, zázraku přírody.
Plachý z nich zaváhá a dívá se Gravesovi do tváře s nadějí, že jim rozumí jen on sám.
„Víš, Percivale, bylo to s tebou hezké, dokonce velmi hezké, a kdyby to nebylo tak, jak je, možná by mi nevadilo to zopakovat, ale.“
„Sláva Manitouovi!“
– Všechno, co se mezi námi stalo, se dá jen stěží nazvat láskou a na samotné chtíči se toho moc stavět nedá a obecně ses pevně rozhodl začít nový život?
Plachá dívka s očividnou úlevou vydechne.
— Je to prostě tak, že?
Percival vážně přikývne:
– Myslím, že i ta sova už pochopila.
Plachá dívka skočí ze stolu:
– Bez urážky? Nebo jsem hlupák a darebák a myslíš to vážně?
– Nejsem to ani hlupák, ani parchant. Jen mladý, životadychtivý hlupák.
Široký úsměv:
– Zlepšuji se.
Percival se usmál zpět.
– Jen to nepřeháněj. Myslím, že Scamander nechce na tvém místě vidět bledý stín.
– Neurážej toho nervózního, je to pro něj dost těžké.
– Nepochybuji o tom, že pod vaším citlivým vedením přestane být tak často nervózní. A ano, bez urážky. Bylo to dobré, ale bylo dobře, že to tak bylo.
Plachá dívka se potichu zachichotá:
– To jsi vážně přehnal! Chytrý chlape. Objetí?
Percival se zamračil:
— Zdá se, že jsme na všechno přišli.
– Ne, takhle ne! Přátelsky, Pe-ersi!
– Přátelsky? Proč vlastně ne.
Z dopisu dnes stejně nic nebude.
Percivalova nálada vůbec není obchodní.
Asi bych si měl požádat o čaj. S mlékem.
A zítra ráno, s čerstvou hlavou, bude dopis pro Serafinu určitě napsán.

#22 2017-02-23 05:41:17

Anon

Re: Různé rozvody

Oficiální stydlivý kluk je tak roztomilý
Anone, tvůj normál se mi moc líbí! Graves je živý člověk, ne bez vad a sebekritiky.

#23 2017-02-23 10:53:36

Anon

Re: Různé rozvody

#24 2017-02-23 13:35:17

Anon

Re: Různé rozvody

Promiňte, měl jsem špatnou náladu, tak jsem hotové nesmrtelné dílo trochu zředil potrestaným Credencem.
Ti, kteří nemají rádi Dark!Newt, Fem!Newt a jednonohé psy, by si tento článek neměli číst.

Závěsy byly zatažené a bledé světlo zamračeného rána, na rozdíl od svého obvyklého zvyku, proniklo do ložnice. Stála u okna a roztržitě se dívala na něco na obloze; světlo objímalo její půvabnou postavu, obrysovalo jemné rysy její tváře.
Žena. Odkud se v jeho domě vzala žena?
„Vyspal jste se dobře, pane Gravesi?“ Otočila se. Byla vysoká a štíhlá; šaty měla příliš dlouhé na to, aby se daly považovat za módní, ale byly docela moderní; kolem krku se jí vinula lehká šála; zářivě rudé kudrlinky měla úhledně upravené. Její dlouhé, tenké prsty ledabyle svíraly Scamanderovu hůlku.
„Kdo jste?“ zeptal se Graves chraplavě a vstal. Člověk by si mohl myslet, že je to Newtonova sestra, nebo kdyby byla starší, jeho matka: podoba byla na první pohled nápadná a při bližším zkoumání prostě ohromující.
Rty, namalované šarlatově – tak zářivě, téměř obscénně – se zkřivily do zdvořilého úsměvu.
— Můžete mi říkat Artemis, pane Gravesi.
– To není odpověď. Kdo jsi? Jak ses sem dostal? A kde. – najednou si uvědomil, že necítí nohy a sotva se dokáže hýbat. Poslouchala ho jen horní část těla. – Co jsi mi to udělal?
Přiblížila se a pokrčila rameny. Výraz dobromyslné nadřazenosti v její tváři, který Gravese zpočátku dráždil, ho začínal děsit. Už ho viděl, když se díval do zrcadla na svou vlastní tvář, tvář, kterou mu Grindelwald ukradl. Znamenalo to vědomí naprosté moci nad jinou osobou.
„Neboj se, máš celé kosti – zlomit ti nohy by bylo nejen kruté, ale i iracionální.“ Zastavila se u postele a podívala se na Gravese. „Pár kapek lektvaru do večerního čaje a neutečeš, dokud ti to neřeknu. A neuteču.“
– Co to sakra je, mroži.
„Neztrapňujte se, pane Gravesi,“ řekla s trhnutím, neskrývala opovržení. „Newt by se vašemu chabému nadávce smál, ale kvůli těmto pokusům se za vás neuvěřitelně stydím. Kdybyste se ptal, proč jsem to udělala, je to jednoduché.“ Naklonila se a podívala se Gravesovi do očí. „Už mě vaše kousky nebaví.“
Hlas rozhodně patřil Newtonovi, ale zněl tak sarkasticky a drsně, že Graves nedokázal přijít s důstojnou odpovědí.
„Newt je moc laskavý,“ řekla a narovnala se. „Jakmile jsem tě dala do pořádku, jsi zase udělal něco hloupého – nebezpečnou hloupost, evidentně nevíš, co je to obskurus. Newt by ti to asi taky nechal projít – je příliš zvyklý vidět v lidech to dobré. Ale já to už déle nesnesu.“
Finley se objevil s podnosem. Artemis mávla hůlkou a šálek na podnose se vznášel před Gravesovou tváří.
„Dejte si napít, pane,“ řekl Finley. „Slíbili, že vám neublíží.“
– Ale ne! – Graves se pokusil odstrčit hrnek, ale ten se obratně vyhnul a okamžitě letěl ještě blíž, málem ho šťouchl do zubů. – Zrádce! Chtějí mě opít nějakým brakem a ty do toho jdeš?
Hůlka v Artemisově ruce se nebezpečně švihla a když se Graves pokusil pokračovat, namířila mu na hrdlo.
– Dopijte, pane Gravesi. Vím, jak lidi přesvědčit, ale věřte mi, že se vám mé metody nebudou líbit.
„Bude to v pořádku, pane,“ ujistil ho Finley a zadržel pohár, jehož obsah se každou chvíli měl vylít na uhýbajícího Gravese. „Je to lék.“
Musel poslechnout. Lektvar, ať už lék nebo jed, chutnal jako slabý mátový bonbón; pomyšlení, že mu ho někdo předtím podmíchal do jídla, Gravesovi roztřáslo ruce. A měla pravdu, tahle žena s Newtonovou tváří a hlasem – teď už ani nemohl utéct.
„Dobře,“ řekla a schovala hůlku. „Newt si myslí, že ses po mučení v zajetí zbláznila; myslí si, že se dáš vyléčit. A já se postarám o to, abys už neublížila sobě ani nikomu jinému. Z Newtovy zkušenosti můžeme doufat, že se opravdu dáš vyléčit. Možná budeš muset žít s vedlejšími účinky…“ Na okamžik stiskla rty a potlačila zvláštní, téměř šibalský úsměv, ale v očích se jí stále smály. „Takže když se jednoho dne probudíš v ženských šatech, pamatuj, že to není to nejhorší, co se může stát.“
Dveře se otevřely a Credence vešel do ložnice. Graves ho chtěl zavolat, ale uvědomil si, že ho teď neposlouchají ani rty a jazyk; paže mu zeslábly a klesl na postel. Finley si pečlivě upravil polštář.
„Co se děje?“ zeptal se Credence a s obavami se podíval na Gravese. „Je nemocný? Můžete mu pomoct?“
„Není třeba se bát,“ Artemis ho objala a vřele se usmála. „Pan Graves by si měl den nebo dva prospat, než plně pochopíme kouzlo, které na něj bylo uvaleno.“
„Nechtěl jsem, aby se to stalo,“ odvrátil se Credence. „Nechtěl jsem ho zranit ani urazit.“
Graves měl rozmazané vidění a hlasy zněly, jako by přicházely skrz vatu.
„Není to tvoje chyba, že je nemocný, Credence,“ ozvala se Artemis odněkud z dálky. „A udělal jsi správně, že jsi Newtovi všechno řekl.“
– Myslíš, že se dá opravdu vyléčit?
– Newt si to myslí. Ať tak či onak, už ti nikdy neublíží.
Credence jako by si povzdechl. Nebo vzlykal; zvuk byl příliš slabý. Světlo pohaslo a poslední věc, kterou Graves dokázal rozeznat, bylo tiché: „Tiše, zlato. Máma je tady.“

Doufám, že mi anonym z twarethreadu odpustí, že jsem si svou představu o rozdvojené osobnosti vypůjčil od Newta.

Pavel Ostrovský
Odběratelé 223 kB
3.62 tisíc fotek
818 videa
2.65 tisíc odkazů

Pravoslavný kněz
Kontakt přes asistentku: gh-helper@yandex.ru (Elena).

O Nás

Blog

aplikace

Plošina

Pavel Ostrovský
Odběratelé 223 kB

Zítra je památka apoštola Šimona Zelóta (kánonika), se kterým mám ve svém životě jednu cennou událost.
Před mnoha lety, když jsem se právě oženil, jsme se s Margaritou (mojí ženou) rozhodli jet do Abcházie a navštívit místo mučednické smrti apoštola Šimona Kananejského. Bylo to z touhy přiblížit se k pozemskému životu Krista, i kdyby jen prostřednictvím jednoho z jeho dvanácti apoštolů. Protože jsme měli málo peněz, padla volba na apoštola Šimona, protože v Abcházii trpěl – měli jsme tak akorát peněz na cestu tam.

Dozvěděli jsme se, že chrám na místě apoštolovy smrti se nachází vedle kláštera „Nový Athos“ a neustále se tam pořádají výlety. A tak dorazíme na místo a ukáže se, že všechny turisty odvezou rovnou do kláštera a nikomu se nic neřekne o starobylém malém chrámu postaveném na místě mučednické smrti apoštola Šimona Zelóta.
Nakonec jsme se s manželkou oddělili od skupiny, našli jsme tento chrám na úpatí hory – nachází se na okraji spontánního trhu; a pomodlili se v něm úplně sami. Všichni ostatní šli na vrchol hory, kde se nachází velký krásný klášter “Nový Athos”, kde je spousta obchodů, suvenýrů a dalších turistických zbytečností.

Zasáhlo mě to do hloubi duše. Tady je místo, kde jeden z dvanácti apoštolů prolil krev za Krista, ale všechno je v troskách a poblíž prodávají zeleninu a ovoce. A tady je další místo, kde je všechno zlato a třpytí se, kde prodávají kostelní suvenýry, jako by utrpení svatého apoštola nikdy nebylo poblíž.

Toto si zapsal slavný poutník a cestovatel Muravyov do svých deníků, když v 19. století navštívil zdi kostela svatého apoštola Šimona:
„Historická tradice ukazuje na tento kostel jako na místo pohřbu svatého apoštola, nacházející se na poměrně rozlehlé mýtině omývané vlnami řeky Psyrtskha. Divoké, malebné místo bylo jakoby záměrně vytvořeno přírodou, aby přilákalo lidi k životu. Uprostřed mýtiny stojí malý kostel, ale téměř zcela neporušený, s výjimkou zřícené kopule; jeho západní předsíň je posetá kameny a zarostlá divokými rostlinami, stejně jako samotný vrchol kostela, vchod je z jižní předsíně, nad kterou je vidět stále napůl smazaná tvář Spasitele. Struktura chrámu je řecká, s trojitým členěním oltáře a půlkruhem horního prostoru. Tenkost stěn a výška štíhlých kleneb, které spočívají na extrémně lehkých pilířích, jsou nápadné; malba se již opotřebovala, ale na západní zdi je stále vidět Uspení Matky Boží a dva mučedníci.“

ps Dnes je kostel apoštola Šimona Kanaánského již zrestaurován, i když stále ztrácí na popularitě oproti nedalekému klášteru Nový Athos, který je vidět z různých turistických brožur a letáků.
Pokud budete v Abcházii, nezapomeňte na mé poselství – jděte do kostela svatého apoštola, modlete se, dotkněte se starobylých zdí… Já jsem tam jednou byl – na tento krásný kostel budu vzpomínat do konce života.