Zapalte oheň radosti poznání – Články – Call, společensko-politické noviny obce Palech a Palechského okresu Ivanovské oblasti

Dekretem ruského prezidenta Vladimira Putina byl rok 2023 vyhlášen Rokem učitele a mentora. Akce pořádané v tomto roce budou zaměřeny na zvýšení prestiže učitelského povolání. Tento rok by měl zachovat a posílit nejlepší tradice výuky a výchovy dětí, které existovaly v Sovětském svazu a které v Rusku existují v současnosti. Jednou z nejvýznamnějších akcí v pedagogické komunitě je soutěž Učitel roku, jejímž účelem je poskytovat komplexní podporu talentovaným a kreativním učitelům, kteří úspěšně zavádějí pokročilé technologie do vzdělávacího procesu.

Regionální soutěž „Učitel roku“ se koná ve dvou fázích: korespondenční a prezenční a zahrnuje pět oblastí: „Učitel všeobecného vzdělávání“, „Učitel předškolní výchovy“, „Pedagogický debut“, „Učitel-psycholog“ a „Vzdělávej člověka“. Této odborné soutěže se účastní Elena Gennadyevna Avramenko, učitelka ruského jazyka a literatury na Střední škole Palech. Před námi jsou ještě náročné soutěžní testy, ale postup do druhého kola prezenční fáze „Učitel – mistr“ je již velkým úspěchem. Požádali jsme Elenu Gennadyevnu o zodpovězení několika otázek.

– Eleno Gennadyevno, jste zkušená učitelka. Prosím, řekněte nám, kde jste studovala a pracovala?

– V roce 1991 jsem absolvovala Šujský státní pedagogický institut pojmenovaný po D. A. Furmanovovi, obor „Pedagogika a metodika primárního vzdělávání“. Pracovala jsem jako učitelka na základní škole a organizátorka mimoškolních aktivit na Peňkovské střední škole. Osud mi dal příležitost zvládnout i další profese. Po návratu do rodného Palechu jsem pracovala jako vedoucí pedagog, učitelka výtvarné výchovy, inspektorka v centru zaměstnanosti a učitelka na základní škole. V současné době učím ruský jazyk a literaturu.

– Je účast v soutěži jen vaším přáním, nebo naléhavým návrhem vedení?

– Rozhodl jsem se to zkusit sám. Před dvěma lety jsem se již zúčastnil podobné soutěže a stal jsem se finalistou ve své nominaci. Každá soutěž je příležitostí k otestování znalostí, získání nových zkušeností, pozitivní a efektivní komunikaci s kolegy z jiných škol v regionu. Rád bych při této příležitosti vyjádřil své poděkování za pomoc a podporu vedoucí okresní metodické kanceláře školského odboru Galině Alexandrovně Fomině a ředitelce střední školy Palech Eleně Konstantinovně Bekasové.

– Soutěž zahrnuje pět směrů. Který směr jste si vybrali?

– Zvolila jsem si opět směr soutěže „Vzdělávej člověka“. Toto téma je mi velmi blízké, zajímavé. Ve vzdělávacím procesu je dostatek diskusí, zejména když se objeví problémy, z nichž bych vyzdvihla následující:

— stažení dětí do virtuální reality, snížený zájem o okolní realitu, pasivita;

– nízká úroveň kultury; nezdravý životní styl, který vede mnoho teenagerů;

– nadměrná pracovní zátěž studentů ve škole; obrovský tok informací, který ne vždy odpovídá realitě;

– porušování rodinných tradic. Dětem chybí komunikace s vrstevníky i dospělými.

– Pravděpodobně jste při vývoji tématu „Vzdělávání člověka“ použili metody a techniky používané při práci s třídou?

– Ano, samozřejmě. Jsem třídní učitelkou 9. ročníku, vedu děti od 2. třídy. Začínala jsem jako učitelka na prvním stupni, nyní jsem učitelkou předmětu, učím ruský jazyk a literaturu. Mám, dalo by se říci, jedinečnou zkušenost s pedagogickou praxí: osm let nepřetržitého vedení třídy v jedné třídě. Byla jsem svědkem fáze dospívání, vývoje dětí od prvního stupně až po poslední ročník základní školy. V žákovském sboru, který vedu, jsou děti, které studují podle adaptovaného vzdělávacího programu základního všeobecného vzdělávání.

– Jaké principy a metody používáte ve své práci?

– Zde jsou mé hlavní pracovní principy: každý student by měl mít možnost projevit své schopnosti, tvůrčí potenciál; hodina je mini-projekcí lidské společnosti, modelem vztahů. Je důležité vytvořit pro studenta takové vztahy, které by si přenesl do dospělosti, aniž by ubližoval sobě i ostatním.

V duchu se mi blíží slova Artura Schnabela, který řekl: „Úkolem učitele je otevírat dveře, ne jimi studenta tlačit.“ Tedy pomáhat, být tam, ale ne přednášet ani nutit.

Snažili jsme se v naší třídě vytvořit sehraný tým s ohledem na individuální charakteristiky každého žáka; abychom pomohli dětem s postižením adaptovat se na nové vzdělávací podmínky.

Když se ohlédnu zpět, chápu, že pro nás i pro kluky to byla velká vzdělávací výprava, která trvala osm let.

– Jak se vám podařilo získat si autoritu mezi dětmi a jejich rodiči?

– K dětem i rodičům musíte být vždycky nesmírně upřímní. Mým mottem v práci je: „Vzdělávej učením!“ Také věřím, že je nutné najít si čas na podporu dítěte v jakémkoli jeho projevu.

Inspirovala mě slova Fjodora Michajloviče Dostojevského, který tvrdil, že „hlavní věc v člověku není mysl, ale to, co ji ovládá: charakter, srdce, dobré city.“

Úkolem třídního učitele je neustále zlepšovat svou profesní úroveň, odklánět se od šablon. Co tím myslím? Během života si vytváříme určité stereotypy postojů k „obtížným“ dětem, soubor typických reakcí na to či ono negativní chování školáka; prožíváme pocity rozhořčení, zášti, úzkosti, zoufalství atd. A děti to cítí, čímž se od nás distancují. Je důležité najít centra přitažlivosti, důraz na koníčky teenagerů, jejich silné stránky.

– Cítí studenti ve vaší třídě vaši podporu a péči?

– V mém portfoliu, spolu s certifikáty a poděkováními, je zvláštní místo. Jsou tam kresby a vzkazy od dětí: „Portrét mého oblíbeného učitele“, „Děkuji, že nás učíte!“, „Chci, abyste nás neopustili!“ a další. Tato slova jsou pro mě dražší než všechna ocenění na světě.

– Mluvil jsi tak zajímavě o studentech ve tvé třídě, že nás tvá účast v soutěži poněkud rozptylovala.

– Tato soutěž není formalita. Této soutěže se účastní učitelé, kteří mají zkušenosti a nové zajímavé poznatky, o které jsou připraveni podělit se s kolegy z jiných škol.

– Takže se soutěže účastní převážně učitelé s bohatými zkušenostmi?

– Ne, mezi účastníky soutěže jsou učitelé s rozsáhlými pracovními zkušenostmi a jsou tu i ti, kteří si je teprve začínají osvojovat. Právě o to je ale soutěž zajímavější, protože se setkávají různé pohledy a úhly pohledu na stejnou problematiku. Každý se má od čeho učit.

– Takže jste měla možnost probrat rodičovské otázky s ostatními soutěžícími?

– V jednom ze soutěžních úkolů – „Vizitka“. Každý účastník musel prezentovat svůj pedagogický postoj k tématu „Co je pro mě vzdělání?“.

Ve vzdělávacím procesu je důležitý dialog mezi učitelem a žákem, v jehož důsledku se navazují vztahy důvěry. Ve vzdělávání je důležitá snadnost komunikace. Učitel musí být v souladu sám se sebou, aby dokázal najít zlatou střední cestu: a nebýt příliš přísný, nebo naopak měkký. Za snadností se však skrývá hloubka znalostí o žácích, jejich behaviorálních charakteristikách (věkových, psychologických). Vzdělávání je také dílem nejen učitele, ale i dítěte.

Jako člověk, který byl vychován sovětskými učiteli, jsou mi jejich myšlenky ve vzdělávání blízké: disciplína, odpovědnost, návyk na tělesnou kulturu a sport, smysl pro kolektivismus, návyk na samostatnost a práci. Moderní výzvy doby diktují nové zásady v kultuře chování: vychovat člověka schopného uvědomovat si, hodnotit, chápat sebe i ostatní, budovat si svůj život ve společnosti.

– Který test vás nejvíce zaujal?

– Myslím, že to byla otevřená vzdělávací akce. Musel jsem uspořádat třídní hodinu „Rozhovor o něčem důležitém“ mimo svou učebnu. Zeptal jsem se žáků 6. třídy „B“, zda by mi nechtěli pomoci se soutěží. Děti jednomyslně souhlasily. Otevřenou hodinu jsme věnovali Roku učitele a mentora. Žáci šesté třídy mi poskytli velkou podporu, sebevědomě odpovídali na otázky, protože věděli, že jsou natáčeni.

– Jaké jsou vaše dojmy ze soutěže?

– Pouze pozitivní. Ano, je to vážná zkouška sebe sama ve formátu nové doby, další příležitost podívat se na sebe zvenčí. Komunikace s kolegy vám umožňuje syntetizovat pedagogické myšlenky a sdílet nashromážděné zkušenosti.

– Pokud vím, prezenční fáze soutěže skončí 30. dubna? Znamená to, že máte před sebou nové výzvy?

– Ano, v rámci druhého kola prezenční fáze „Učitel – Mistr“ probíhá další soutěžní test – „Vypracování skupinového vzdělávacího projektu“. Podstata tohoto úkolu spočívá v tom, že účastníci, sjednocení do týmu, budou muset v určitém čase vypracovat vzdělávací projekt s ohledem na věk dětí, jejich status atd. Poslední, třetí kolo prezenční fáze soutěže se nazývá „Učitel – Vedoucí“. V rámci této fáze budou muset účastníci projít soutěžním testem „Pedagogické debaty“. Účast nebude snadná, ale myslím, že bude zajímavá a poučná. Právě v této soutěži musí soutěžící prokázat své vůdčí schopnosti, řečnické dovednosti a prezentovat k diskusi svou vizi aktuálních problémů vzdělávání a jejich konstruktivního řešení.

– Pokračujte ve větě: „Učitel je…“

– To je v první řadě inovátor, který se nebojí udělat chybu, přiznat si ji a najít způsob, jak ji napravit. To je člověk, který by se neměl zastavit u dosaženého. Znovu do boje, za novými objevy. Jeden římský filozof řekl: „Koho chtějí bohové potrestat, z toho udělají učitele.“ Nesouhlasím. Učitel není povolání, ale dar, zvláštní dispozice, zvláštní způsob života.

Stát se pro žáka vzorem je „nejvyšší úrovní“ učitele. Je v jeho moci zvýšit i snížit sebevědomí dítěte, inspirovat, podporovat a odhalit talent. Osud, život a zdraví jeho svěřenců někdy závisí na učiteli. Winston Churchill, premiér Velké Británie, řekl: „Učitelé ve školách mají pravomoci, o kterých si premiéři mohou jen nechat zdát.“

Každý den otevírám dveře učebny a moji studenti se na mě dívají. Spolu s nimi dělám objevy, spolu s nimi dělám první kroky nejen do světa poznání, ale i do svého světa, do svého života. Vidím jejich oči – zvědavé, laskavé, hodnotící každý můj krok. Mým úkolem je zapálit v těchto očích oheň, oheň radosti z učení.

Redakční rada novin děkuje Eleně Gennadyevně za zajímavý rozhovor. Přejeme jí, aby se nezastavila u dosaženého, vždy se posouvala vpřed, dobývala jakékoli vrcholy. Přejeme jí vítězství v soutěži.